Po dlouhých, nekonečných a často už i beznadějných přípravách se sen proměnil ve skutečnost a v pátek 18.9.2009 vystoupilo 13 slávistických juniorů a čtyři členové realizačního týmu z letadla aeroflotu v hlavním městě země, kde dnes už znamená zítra, v Moskvě.
Povídání o šílených anabázích, shánění peněz, odmítání hlavním městem, ČEZem, aeroliniemi, pražským atletickým svazem a dokonce i českým atletickým svazem si snad raději nechám pro sebe. Zaznít tady ale musí, že celá cesta se mohla uskutečnit pouze díky několika málo jedincům, kteří do nás vložili své soukromé finanční prostředky a jimž patří jen těžko vyjádřitelný dík. Těmito dobrými dušemi a mecenáši celého projektu jsou pánové Václav Bláha, Ladislav Kňákal, Jiří Huptych, David Pokorný a Miroslav Rucký a pak ještě oddíl ASK Slavia Praha a tudíž všichni jeho členové platící příspěvky a SK Slávia Praha - všem tedy ještě jednou velké poděkování.
Po, proklamovaně nejednoduchém, ale nakonec úspěšném odbavení na letišti jsme se až zázračně vyhnuli všem nástrahám desetimilionové Mosky. Prakticky bez tvrdnutí v zácpách, šílených martýriích při ubytování v hotelu a nekonečném čekání na výtahy (to se s námi ve velkém seznámilo až v dalších dnech), jsme poměrně úspěšně přežili vše zlé, čím nás strašili starší a zkušenější kolegové z Brna, kteří se poháru vítězů poháru juniorů v Moskvě zúčastnili už v minulých letech. Pořadatel nám dokonce přidělil ,,poradčenka" pomocníka, který nám měl být dnem i nocí k dispozici a pomáhat. A tak jsme během pátku zvládli rozcvičení, kdo chtěl tak v přilehlém parku, kdo chtěl tak na stadionu, kam se nám úspěšně podařilo uložit i tyče, pak i večeři a finálně i poradu vedoucích. Jedinými šrámy prvního dne tak bylo nepovolení startu Honzy Havelky mimo bodování na 1500m a pak fakt, že holky z Brna, společně s Fenerbahce Istanbul, nám na večeři vypily všechnu vodu. No všechno jsme to nějak zvládli a teď už spát a soustředit se na zítřejší boj největší.
Po noci ve městě, až neuvěřitelně plném mrakodrapů, a v hotelu, až neuvěřitelně plném pravoslavných ikon, modliteben a Ježíšů, přišlo ráno a po drobných starostech s přesunem na stadion začal závod. První na pořadí všeho byl předsunutý závod v kladivu. To byla bohužel jediná disciplína, kde jsme (pro obrovský tréninkový výpadek Vojty Rodra) neměli specialistu, a kde jsme se obávali zdrcující prohry. Nakonec ale bylo všechno úplně jinak: ,, ač v soutěži nastoupil i úřadující světový rekordman Javier Cienfuegos ze Španělska s osobním rekordem 82,97, a ještě 6.místo bylo za výkon 52,45, tak se největší bitva odehrávala o dvě poslední místa mezi naším obětavým univerzálem Kajetánem Čásenským a obrovitým Srbem Bojanem Umjetičem - to je jméno, na něž ještě později narazíme i v disku, tam se bohužel karta obrátila……………. Nicméně kladivo-první pokusy Srb posílá své náčiní na 26,59m, Kajetán je ještě rozechvělý a bojí se zklamání a trapasu, přes to odpovídá 25,25m. Druhé pokusy, Umjetič dává aut do vzdálenosti cca 25m, Kajetán už začíná věřit, že v prvních pokusech to nebyl jen omyl, že Srb opravdu také není kladivář, Kajetán posilněn tímto faktem se rozvášní a - klec. Trenérské duo Hojka, Šarapatka nelení, nevěší hlavu a motivuje. Třetí pokusy, tentokrát dává klec Umjetič a Kajda mu nasazuje trhák 26.74. Demoralizovaný Umjetič ve čtvrtých pokusech už zvládne jen další 25m dlouhý aut a Kajetán mu zasazuje zdrcující úder - 28.43, 7.místo tribuny bouří a bodově jdeme do plusu."
Následuje přesun 20min svižným pochodem z vrhačského stadion na stadion, kde probíhají všechny ostatní disciplíny - areál v Lužníkách je vskutku rozsáhlý, celá výprava se znovu dává dohromady a to už sledujeme slavnostní zahájení, slib sportovců i rozhodčích a všechny národní hymny - lehce zdlouhavé, ale pompézní. Jedinými neuniformovanými týmy jsme byli my a Chorvatky, ale nezalekli jsme se a pod heslem ,,klapzubova jedenáctka hrála také v kabátech a byla nejlepší", jsme nastoupili:
Pak už byly zahájeny opravdové závody a jako úplně první ze ,,sešívaných" nastoupil v trojskokanském sektoru Tomáš Nevtípil. Trojskok byl absolutně nejvyrovnanější bitvou celého dne, vždyť od 3. do 7.místa byli závodníci seřazeni v 16ti centimetrech. Tomáš se za solidních 14.47 ze čtvrté série zařadil na stabilní 5.místo.
V časovém pořadu, dosti netradičně následovalo 400m.př., a protože byla zima a foukal vítr, hrálo libereckému odchovanci Vaškovi Barákovi všechno do karet. Tabulkově byl 4. \v cíli potom naprosto přesvědčivě 2. Bomba, velká radost a další body do plusu proti předzávodním propočtům.
13:00 moskevského času a k další disciplíně nastupují koulaři, Tomík Staňků zahájí dalekým přešlapem, aby se vedení výpravy nenudilo, ale hned druhým pokusem 16.82 se zařadí do čela všech závodníků a tam vydrží hravě až do posledních pokusů. Bohužel ve čtvrtých pokusech se probere z letargie Srb Bozidar Antunovič s osobním rekordem 19,41 a né úplně vydařený pokus mu uletí na 17.55, nervy nám ještě potrápí Španěl Kuba Vadlejch za 16.66, ale Staňour odchází se stříbrem a tudíž také lehce překonanými úvodními propočty.
13:10 startují junioři půlku a za nás vybíhá papírově nejslabší člen startovního pole Kuba Živec. Ovšem jen slávistická výprava ví, že Kubův přihlašovací osobák 1:55 je asi dva roky starý, a že se plně očekává, že na dráze bude všechno jinak. Také že ano, Kuba sice moc neví jaké tempo na půlku zvolit a tak si chvíli hraje s ostatními závodníky na kočku a myš, ale na závěrečných 250m s ním může soupeřit pouze Španěl Kevin Lopez s osobákem 1:47. V cíli je Kuba suveréne druhý v pořadí Lopez 1:52,27, Živec 1:52,55 a Turek Yagli za 1:53,24. Po osmistovce se na tabuli objevují první průběžné výsledky a tam nám vlévá novou sílu do žil informace, že ASK Slavia Praha je po čtyřech skončených disciplínách na více než neočekávaném druhém místě.
13:40 - 100m junioři a i další seveřan Honza Alaxin v zimě a větru prolamuje své postavení outsidera ve startovní listině a za 11.48 si doběhne pro další plusový bodík.
13:45 byla zahájena soutěž v oštěpu a Marko Iglič hrdě čelí ,,hispánci" Vadlejchovi, který v této soutěži překvapivě hodil nejen rekord soutěže, ale i český rekord - 80,52 a zařadil se na první místo letošních světových tabulek. Marko předvedl důstojných 47,20, porazil nejen zoufalého Bosňance, ale i sveřepého Brita a také si připsal plusový bodík za šestou příčku.
14:00 zahajuje skok o tyči a další show českou I.ligou odkojeného zabijáka Vašíka Baráka. Venca neváhá a předcvičuje soupeřům, že slávistům z Liberce vážně není zima, a že vysoko jde skákat i v chladu a větru. Výkon 4:40, další stupně vítězů za bronz a porážka pouze od asi ještě více zoceleného Dimitrije - kdo uhádne odkud ??? A pak dalšího z nakoupených hispánců, který se ale lopotil přes půl metru za vlastním osobním rekordem.
14:05 - začíná má srdeční záležitost ,,čtvrtka" a další z nezničitelných seveřanů, tentokrát jablonecký Slávista Honza Solfronk se vůbec nebojí svého tabulkového postavení a rozbíhá srdnatě - nejméně na vítězství. V cílové rovince mu sice trošku dojde, ale čtvrtá příčka z papírově sedmého !!! postavení je prostě více než skvělá. Zkrátka a dobře další body do plusu……………….
14:35 startuje steepl a pro celou výpravu velká neznámá, jak se Tomáš Edlman, specialista spíše na 1500m porve s touto dlouhou a nevyzpytatelnou tratí. To je další disciplína, kde nemáme specialistu - výsledkem je velmi slušný čas 10:19,77 ale v mezinárodní konkurenci sedmá příčka. Zde bych si dovolil malou vsuvku, že za pouhé dva týdny na finále MČR družstev juniorů 3.10.2009 v Pardubicích (většina čtenářů asi ví, o čem mluvím) by tento čas stačil bohatě na vítězství.
Po steeplu sice v průběžném součtu padáme pod stupně vítězů, ale ve 14:40 začala výška a Honza Sommerschuh se po lehce nestabilním úvodu soutěže vypíná ke skvělým 209cm a potvrzuje svoji skvostnou podzimní formu. Plně splněný předpoklad a nádherné druhé místo za přeci jen lehce lepším sovětem Sergeyem Mudrovem a jeho 220 s čistým zápisem…………..
15:00 - Alík srdnatě drží zástavu našeho jediného sprintera a na 200m potvrzuje své postavení ze stovky, za 7.místo připisuje 2 body a Slávie opět padá těsně pod průběžné stupně vítězů.
15:15 - přišel disk, kde byl Staník dokonce i lehkým favoritem, ale bohužel není každý den posvícení a tak nám o tři příčky utekl i náš známý z kladiva Bojan Umětič a s ním, k nemalé radosti srbského kouče i dosah na medaili. Nutno podotknout, že jak Tomášův výkon za týden v Sušici či za dva týdny v Pardubicích by suveréně bral bronz………..
15:25 - závody opravdu jak na houpačce, chvíli jsme dole a chvíli nahoře, po slabší dvoustovce a disku přichází 1500m, vlastně spíše 1300m + 200m sprint a Kuba Živec opět kraluje. Vítězství a návrat Slávie na průběžné čtvrté místo.
Půl čtvrté a pět minut a skok daleký. Disciplína, která absolutně postavila na hlavu veškeré papírové propočty a předpoklady. Naštěstí v náš prospěch. Tomáš Nevtípil je druhý za 687 o pouhý 1cm před Španělem a my se přibližujeme na pouhé čtyři bodíky k tolik vytoužené medaili.
Následuje 110m.př. a Solfi je tam bez teoretické šance na jakékoli lepší umístění, ale pozor nezapomeňme, že je zima, Solfi je z Jablonce a moc dobře ví co chce a co je dnes potřeba. Zázrak. Papírový outsider běží po čtvrtce rychle, bez chyby a je bronzový. Skvělé, neuvěřitelné - díky. Ale štěstí přeje připraveným a tak se nám přes to vzdalují stupně vítězů - porážíme totiž Španěla, ale Ti jsou teď už o 25 bodů mimo dostřel a nás naopak poráží jak Rus, tak Srb s kterými se rveme o medaili. Tudíž 3 disciplíny před koncem nám na bednu chybí asi 7 bodíků.
16:30 staruje 3000m a jediné co nás může spasit je, že Kuba Bajza zdrtí Srba, Kuba běží skvěle, rve se, bojuje a je za 8:50,90 třetí, ale při pohledu do výsledků je to až k pláči - ten vítěz v těžko identifikovatelném dresu byl……………. Srb. Ach jo………. Ale Kuba jednoznačně skvěle, tohle už byla jen hra osudu.
Následuje 4x100 a nás může spasit snad jen DQ Srbska, i když jsme čtvrtí a to vůbec není špatné. Naše štafeta: čtvrtkař překážkář Macháň-destibojař Čásenský-oštěpař Iglič-skokan Nevtípil běží 43,87 a získává 3 bodíky. Porážíme například afroevropany z Británie a s naší papírovou sprinterskou supersilou je to stále ještě výborné. Pro lepší představu a kvalitě výkonu naší štafety dávám k nahlédnutí individuální výkony členů britské štafety, které dnešní den v soutěžním i nesoutěžních bězích předvedli: Huggins-10.98, Noonan-11,21, Safo-Antiwi-11,28 a Samuel-11,36 - tak to je slušný skalp ne?
Poslední disciplínou je v 17:45 4x400m a sestava Alaxin-Macháň-Solfronk-Barák je pouhých 14 setin od medaile, připisuje 5 bodíků a závěrečné skore je následující:
Výrazně specifickou trenérsko-manažerskou úlohu si v sobotu 19.9.09 vyzkoušel i náhradník Honza Havelka a asi mi po této zkušenosti může dát za pravdu, že zajišťování svačin, sledování bodových zisků a nekonečné množství úkolů typu ,,Honzo, prosím Tě, je potřeba skočit tam a tam"je v konečném součtu fyzicky i psychicky plně srovnatelné se závodním výkonem J;
Samotný závod jsme tedy měli úspěšně za sebou, zde je na místě podotknout, že předzávodní propočty nás řadili až na šesté místo a některé členy vedení dokonce přepadaly lehké obavy, abychom nespadli do té evropské B ligy a nebyla ostuda. Tudíž pánové bramborová je skvělá a jako vedoucí družstva jsem na Vás na všechny vážně hrdý………………….
konkrétní bodové zisky jednotlivých závodníků, potažmo pořadí podle získaných bodů je následující:
A najednou bylo po závodech, přesun zpět do hotelu, sprcha, invaze do místních supermarketů, pak lehce zmatený raut a závěrečné vyhlášení soutěže družstev a předání pohárů - ten náš je nyní na čestném místě ve vestibulu Slávie ve vitrínce. Součástí tohoto vyhlášení bylo i vyhodnocení nejlepších výkonů soutěže, v kategorii juniorů putuje toto vyhodnocení zásluhou velehodu Španěla Kuby Vadlejcha také do Prahy a Kuba je stejně náš J
Slavnostní večer pak začal společnou diskotékou a pak mezinárodní družba - dle libosti a nálady všech zúčastněných Marko a Chorvatky, Kuba a Honza a Rusky, Staník a Angličani, trenéři a Srbové atd. atd. Rozepisovat se do podrobností snad ani nejde, ale večer to byl jistě ve všech směrech vydařený.
Ráno jsme posnídali, vyklidili hotel a vyrazili na okružní jízdu po Moskvě. Věty jako ,,me jmeno Larysa, naš šidič zavut Sergej" či ,,tady jsme stavyly nove podzemní nakůpni centrum a tohle je největší chotel v Moskva, no on prasknůl, tak my postavyly novy ten samy a jen jinak barevny" si asi většina z nás bude pamatovat ještě dlouhou, stejně jako Vrabčí hory a jejich skokanské můstky, Poklodnaju Horu a její tanky či Kreml, Vasila Blaženého a nekonečné defilé moskevských mrakodrapů, mercedesů a astronomické ceny bytů.
Celou neděli jsme zakončili invazí do nákupního centra, lehkou hádkou na letišti ohledně plateb za tyče a pak úspěšným odletem do Prahy.
Pánové, byl to super zážitek, budu se maximálně snažit o opakování podobných akcí a Vám všem přeji ještě mnoho krásných let u atletiky, mnoho reprezentačních startů i mezinárodních úspěchů. Všichni jste borci a opravdu mi bylo ctí……………………….
S upřímným poděkováním Petr Šarapatka-vedoucí družstva juniorů ASK Slavia Praha
